Úvod tohoto reportu obstarala Káťa, kterou jsme, po velkém virtuálním úspěchu, o něj požádali.

Káťa píše :

Takže jsem zpět, neboť se vyskytla událost, která určitě stojí za zmínku – forkiťáci se rozhodli !!!!!! A kdeže je to místo zaslíbené, sněhem a větrem oplývající? – spot v Bulharsku (nakonec tedy zvítězila cizina). Ale nebylo to tak jednoduché a jednoznačné. Sotva vyhasly svíčky na vánočním stromečku, už jsem cestovala po celé virtuální Evropě a sledovala sněhové zpravodajství. Dlouho to vypadalo na Rumunsko, pak se do popředí dostaly dokonce i Krkonoše a až ve finále se ukázalo Bulharsko, které se dralo o vítězství zuby nehty. Soupeř? – Norsko. Bulharsko vítězí, hurá, máme jasno a přecházíme do fáze 2 – příprava (cca od ledna do odjezdu, tedy 13. března 2008). Chlapci se rozhodli, že nenechají nic náhodě a domluví se jich víc – v duchu hesla „bude nás víc, nebudeme se bát větru nic“, bylo nachystáno zhruba 15 kiterů, kteří netrpělivě sledovali vývoj situace. A přichází první krize – zhruba týden před odjezdem tragická zpráva – v Bulharsku není sníh! – Reakce? – Výkřiky zoufalství, hromadný indiánský tanec k přivolání sněhových přeháněk (jestli bude třeba, na požádání detailně vysvětlím), proklínání slunce a vzývání velkého WIND –Guru. Někteří jedinci zcela nepochopitelně stáhli kity mezi nohy a vyměkli jako tající sníh, ale vytrvalo pět skalních kiterů, očekávajících aktuální informace očitého svědka, které měly dorazit – jak jinak – v předvečer odjezdu. Můj drahý tedy vyrazil na závěrečný hospodský brífink s tím,že jestli se nepojede, pivo vypije doma sám, auto vrátí a řízky spráská najednou – na žal. K tomu si pustí nějakého Chastu a se slzou v oku bude držet týden smutku. Nestalo se – jedou!!!!! Hurá!!!! Všechny věci ven ze skříně – Káťo, nevidělas . ..?, nevíš, kde mám ….?, neboť zimní věci již odpočívaly na dně skříně. Máme vše, 3 kartony piva naloženy. Ve čtvrtek 13. března je den D – vstávám v 5, aby měl drahoušek řízky na cestu (udělej jich 20, každou hoďku dám jeden a budu na tebe myslet – haha.) Vyrazili ve 3 odpoledne a do následujícího dne do 12 hodin je hluché místo. První SMS od nedočkavého kitera: „Zjisti mi, jak to lítá ze Sofie!!!“. Tak to jsem nevěděla, jestli z něho mluví to pivo a vypůjčené auto pošle poštou, nebo je v euforii ze široširých zasněžených plání a stabilního winda. Nepřikládala jsem tomu velký význam a čekala, co bude dál. Až po návratu drahouška jsem se dozvěděla, jak úžasná byla cesta čítající cca 1 400 km jedním směrem. Celý trip směrem do Bulharska měl krycí název XAXAP´S SIGHTSEEING TOUR, zaměřený na podrobnou prohlídku srbských milířů (u každého krátká zastávka a důkladná fotodokumentace), prohlídka největšího evropského (srbského) měděného dolu (zastávka a důkladná fotodokumentace obyčejné díry v zemi, která se po výkladu XAXAPA, několika piv a loků slivovice, stala velice zajímavou) a průjezdy nejbohatšími srbskými vesnicemi s originální XAXAPovou soutěží: Kdo napočítá na plotech více soch své předem vybrané kategorie z tématicky poměrně chudé kýčovité nabídky? Bude to ryba či pták, lev nebo snad antická postava? Vzrušení a napětí, proti němuž je vlastní kiting jen posezením postarších dam při odpoledním čaji, a adrenalinem vybičovaná těla některých účastníků soutěže ztratila možnost dostatečné kontroly rektálních svěračů, což se ukázalo být natolik inspirující, že zbytek cesty tam, a vlastně i celý pobyt včetně cesty domů, se nesl v duchu renesance generacemi již mírně degradovaných čichových schopností druhu Homo sapiens (poznávání autora okamžité umělecké vůně bylo jen jednou z mnoha kontrolních soutěží). Suma sumárum – čistých 22 hodin jízdy do zaslíbeného cíle v Bulharsku – hotel Moreni.

Ubytování v hotelu, ze kterého na nás dýchla atmosféra dob rozkvětu komunismu a počet ubytovaných – jedinými hosty jsme byli my – 5 nadšenců z jarního Česka, předznamenávalo obrovské výhody – pokaždé, když jsme se objevili v hotelové restauraci (orlí hnízdo), servírka kmitala rychlostí větru, do kterého by se nikdo neodvážil rozbalit kita, sušení kitů na hotelové chodbě, slavnostní vyvěšení a slib věrnosti vlajce FORKITE v orlím hnízdě atd. atd. atd.

Oslava příjezdu spojená se seznamovacím večírkem s místním pivem Zagorka (krycí název Hanka – pro ty později narozené - Hanka Zagorová přezdívaná v dobách své největší slávy na Zagorku), která nám byla věrnou průvodkyní a neopustila nás ani v těch nejhorších chvílích, kdy jsme plně vytíženi a obtěžkáni veškerou výzbrojí i výstrojí zdolávali velehory, abychom se dostali na námi vytoužené spoty, ve výšce 2 250 m.n.m. A i ji jsme několikrát umožnili nadýchat se svěžího bulharského stabilního větru a nakonec spočinout v našich vyčerpáním vysychajících hrdlech. Dokumentace z prvního dne skoro neexistuje, protože se mezi námi nenašel žádný reportér (neukojený kiter), který by si nechal ujít ride po spotu zasypaném množstvím „bílých hoven“ a „ošajnovaném“ pravým horským sluníčkem – všichni jsme se chopili baru, dali kity do powerzóny a jezdili až do západu. Další dny se začala projevovat únava a s ní i první fotos a videos.

Díky „neodbytné snaze a aktivitě“ našeho líného bulharského delegáta XAXAPa - Pána mlhy a mistra imaginace a pilates

- jsme první tři dny funěli do kopců, zatímco před 300 metrů vzdáleným hotelem odpočívaly 4 svěží rolby, čekající na výjezd do nebeských výšin panensky zasněžených vrcholů. 4. den proběhlo dobytí bulharských freeridových svahů, neboť na vrcholcích foukalo stabilních 20 m/s (jezdí jen Čikas). Strong winda nás trochu překvapil, ale i inspiroval a umožnil navázání kontaktu s jedním z rolbistů, který nás po zbytek pobytu ochotně ( = za přiměřenou úplatu) vozil na spoty. A zde musíme konečně pochválit našeho líného bulharského delegáta XAXAPa, který nám tento nadstandard domluvil – asi zvítězila „lenost nad lží a nenávistí.“

Spojení se světem probíhalo,jak jinak, než přes internet. Opět náš líný bulharský delegát XAXAP nezklamal, ale tentokrát jsme nenechali nic náhodě – spolehli jsme se na naši školní ruštinu a pomocí plynulého a rytmického mávání nohou a rukou napodobující pohyb internetového signálu jsme získali kód na wifi a navázali kontakt s truchlícími manželkami. (reakce Káti : „fakt jsem truchlila, ale teď nevím, jestli před navázáním kontaktu nebo až po něm – když jsem slyšela a shlédla přes webkameru osazenstvo Bulgaria tripu , tak jsem nevěděla, jestli jsou fakt tak opálení nebo vypití (večery a dny s) Hankou“ – viz výše). K účastníkům zájezdu – když jsme vyjížděli, funkce byly jasné – tedy Milan - předseda (možná lépe prezident) FORKITE a výkonný orgán pro kontrolu bdělosti počas cesty i společenského dění na místě ve smyslu „Kdo spí, spí proti nám“, Pelda – technický náměstek (možná lépe technical support) a kompars – XAXAP (kdo četl pozorně – líný bulharský delegát), Lukash a Kuzma. Po návratu byla veškerým členům komparsu nabídnuta prezidentem FORKITE patřičná funkce – XAXAP – FORKITE pro-zewler, Lukash - FORKITE pro-rider a Kuzma – FORKITE kulturní referent a lingvista (krycí heslo : „nejedu s váma ani letos“(viz video)). Závěrem několik rad : pokud pojedete do Bulharska s našim delegátem, určitě si nezapomeňte videokameru, kterou budete potřebovat při komunikaci s místními. Návod na použití: Vezmi kameru a požádej delegáta, co všechno potřebuješ s místními vyřídit. Počkej, až delegát dokouří a dopije. Na pokyn delegáta zapni kameru a nahrej si patřičné informace. Při setkání s bulharským občanem ho pokynem ruky vyzvi, aby shlédl záznam z videokamery a doufej, že neuteče. Ať je výsledek tvé snahy o domluvu a vyřízení všeho potřebného jakýkoliv, nezapomeň delegátovi poděkovat a přispět mu na nákup obuvi v Sofii a pokud cestou zpět delegát zapadne, nezapomeň mu na pomoc zaslat výpravu bulharských šerpů se sněžnými řetězy. V tomto případě delegátovi připomeň, že neumíš bulharsky a spoléháš na jeho již dříve pořízené video, kde o sněžných řetězech není ani zmínka. (Kdo by chtěl vědět víc a ještě detailněji, musí kouknout na video (viz. konec reportu) a další fotky u Lukashe.) Poděkování všem účastníkům zájezdu – jmenovitě však Xaxapovi, Lukashovi a Kuzmovi. Xaxapovi - za služby delegáta, perfektní komunikaci s místními obyvateli a za hladký průjezd hranicemi s neodbytnými a všetečnými celníky uplacenými českým aluminium pivem (viz video). A taky mu patří obrovský dík za celou přípravu akce a tvorbu metodické příručky kitera – XAXAP Pilates. Lukashovi – za kvalitní foto, střih a zvuk videa a hlavně za výdrž při plnění požadavků „těch starých páprdů z Forkite“ při tvorbě videií Kuzmovi – za bohatý kulturní přínos a originální lingvistické obraty. Všichni jsme se vrátili v pořádku a v plném počtu v sobotu 22. března ve 2 ráno, po necelých 15-ti hodinách plynulé jízdy (cesta tam 22 hod x cesta zpět 15 hod).

KITOVÁNÍ ZDAR, ZDAR, ZDAR a příští rok v Bulharsku NAZDAR!!!